O nemoci
Celiakální sprue (celiakie, glutenová enteropatie) je chronické celoživotní onemocnění, které lze zařadit do autoimunitních zánětů střeva společně s Crohnovou chorobou a ulcerózní kolitidou. Jde tedy o agresivní zánětlivou reakci našeho imunitního systému proti buňkám střevní stěny.
Toto onemocnění je způsobené trvalou nesnášenlivostí lepku (glutenu) a charakterizované typickými zánětlivými změnami sliznice tenkého střeva - mizí zde mikroklky a klky. V důsledku toho se povrch tenkého střeva snižuje, a tím se zmenšuje jeho schopnost trávení a absorpce živin, vitaminů, minerálů i vody.
Glutenová enteropatie patří k nejčastějším celoživotním onemocněním, s možnými závažnými komplikacemi, včetně zvýšeného rizika vzniku maligních nádorů.
Vyskytují se různé klinické formy od plně rozvinutých až k formám neúplným či zcela bezpříznakovým.
Jedinou kauzální terapií je v současné době celoživotní bezlepková dieta.
Písemné zprávy o symptomech jasně ukazující na celiakii se objevují už ve starém Řecku a Egyptě, i když lze předpokládat, že toto onemocnění postihovalo lidstvo od dob, kdy se od sběru přešlo k zemědělství a obiloviny se zařadily do běžného jídelníčku. Od té doby tato choroba dostala celou řadu názvů a kromě odborně správného pojmenování celiakie můžeme slyšet glutenová enteropatie, endemická sprue, choroba Geeova-Herterova nebo nemoc Heubner-Herterova.
První dílo moderní medicíny, které se zabývá pozorováním dětí trpících neléčenou celiakií, publikoval v roce 1888 Samuel Gee. Sice nedokázal určit podstatu onemocnění, správně však konstatoval, že vyvolané příznaky mají souvislost se stravou a jedinou správnou cestou ke zmírnění potíží je přísná dieta.
Na možnou souvislost onemocnění a lepku ukázala náhoda. Během 2. Světové války byla kvůli nedostatečným zásobám pšenice mouka vyráběna i z cibulek tulipánů, přičemž při konzumaci těchto potravin došlo k vymizení příznaku u nemocných dětí. V poválečném období, kdy se opět používala výhradně pšenice se jejich stav opět zhoršil. Na základě pozorování se od roku 1950 vynechání pšeničné, žitné, ovesné a ječmenné mouky stalo základem léčby celiakie.
Stále však chyběla znalost důvodu. Až v roce 1957 byl pomocí kapsle odebrán vzorek sliznice tenkého střeva. Biopsií se podařilo odhalit zánětlivou infekci. Jejím původcem je vrozená citlivost na lepek, která vyvolává autoimunitní reakci organismu. Vzniklý chronický zánět způsobuje zanikání klků, což jsou cca 0,5 až 1,5 mm vystouplé útvary umožňující vstřebávání živin, vitamínů a minerálu.